Úvod

Studium poměrů ve vodních ekosystémech v podmínkách antropogenně minimálně narušených je stejně jako sledování vlivu různých disturbancí důležité z hlediska poznání struktury a funkcí těchto ekosystémů. Jedním z nejvýraznějších stresorů, který zásadně ovlivňuje abiotické i biotické podmínky toků je vysychání. V některých oblastech světa jsou společenstva tomuto jevu vystavována dlouhodobě a pravidelně (Austrálie, Amerika), v tocích v podmínkách střední Evropy však není vysychání toků běžné a společenstva, která je normálně osídlují, nejsou příliš adaptována na takové situace. Problematika vysychání drobných toků se tak v posledních letech stává stále aktuálnější vzhledem k probíhající globální změně klimatu, která se nevyhýbá ani České republice a v současnosti se projevuje jak rozkolísáním průtoků (sucha/povodně), tak i dlouhodobým poklesem hladiny spodní vody, což vede k mnohem častějšímu vysychání toků. V budoucnu se také podle modelu PRUDENCE počítá v ČR s významným růstem teploty vody o 1,5 - 3 ºC.

Přirozeně nízké průtoky a vysychání toků je dáno různými příčinami, například hydrologickými, klimatickými či geologickými, a lze je charakterizovat jeho frekvencí, délkou suchého a zavodněného období nebo ročním obdobím, ve kterém tok vysychá. Ačkoliv se v současnosti zejména povodním v ČR věnuje značná pozornost, vysychání toků, které často postihuje větší oblasti a jeho negativní důsledky mají srovnatelný dopad, zůstávalo dosud stranou zájmu.

Základním principem námi zvoleného přístupu je zpětná biologická indikace epizod vyschnutí, která bude verifikována pomocí hydrologických dat (měřených v terénu nebo modelovaných z dostupných meteorologických sledování). Jedinečnost přístupu spočívá v použití vodních bezobratlých pro indikaci sucha. Metoda detekce vysychání dle stavu bioty ve střední Evropě dosud neexistuje, jelikož znalosti o vlivu sucha na ni jsou nedostatečné. Společenstvo makrozoobentosu se však při vyšší frekvenci vysychání zásadně mění a tyto změny jsou navíc patrné po určitou dobu po odeznění tohoto stresoru („paměťový efekt“), a proto jsou bezobratlí vhodným indikátorem vysychání. Zároveň je makrozoobentos schopen přežívat i v úsecích toků, které jsou např. nevhodné pro populace ryb. Identifikace vysychavých toků je založena na porovnání výskytu druhů a jejich biologických a ekologických vlastností (tzv. „species traits“) na vysychavých a nevysychavých tocích. Během sucha je eliminována část druhů s vlastnostmi neumožňujícími dlouhodobé přežití (nevhodné vývojové cykly, potravní strategie, kyslíkové nároky atd.).

Riziko výskytu sucha v určitých částech říční sítě lze predikovat podle abiotických parametrů, jako jsou například klimatické údaje, které mohou sloužit pro vytvoření map zranitelnosti toků suchem. Tento přístup dosud nebyl konfrontován s odezvou bioty v tocích ani validován pomocí reálných dat z vysychajícího toku. V minulosti se sice některé projekty věnovaly výskytu sucha hodnocenému například pro účely zemědělské výroby či stanovení úrovně nízkých průtoků ve větších tocích, nicméně metoda hodnotící vliv úplného vyschnutí (tj. vymizení povrchového toku) menších toků 1-4 řádu dle Strahlera založená na konfrontaci hydrobiologických a meteorologických dat dosud vyvinuta nebyla.